Slovy klasika, rozmohl se nám tady takový nešvar, a tím je nadužívání anglicizmů v češtině. Možná máte taky někdy ten pocit, nicméně uznávám, že je pár slov, u nichž bude velmi prospěšné dokážeme-li je do našeho slovníku natrvalo zařadit. A slovo wellbeing jednoznačně patří mezi ně. Označuje totiž celkový stav fyzické, emocionální i duševní vyrovnanosti. Možná bychom to celé mohli velmi volně popsat jako „radost ze života i z toho, co v životě děláme“. Není proto divu, že se v poslední době často skloňuje v souvislosti se žáky a jejich školním prostředím.
Nároky na učitele
Nicméně trochu opomíjenou kategorií v rámci tématu wellbeingu zatím zůstávají sami učitelé. Což je samozřejmě určitý paradox, protože pouze wellbeing pedagogů může otevřít možnosti dosažení tohoto stavu i pro žáky a studenty v jakékoliv fázi jejich vzdělávacího procesu. A proto se nabízí otázka, jak toto téma uchopit, a na jaké klíčové momenty zaměřit pozornost?
Nároky na učitele jsou dnes více než vysoké. Společnost od nich očekává, že budou nejen profesionálními pedagogy, ale i zkušenými vychovateli, organizátory, a často i mentory, a zároveň budou schopni zvládat každodenní stres a vysoké pracovní nasazení. Takový tlak ale může nezřídka vézt naopak ke snížení motivace, pocitu vyhoření, nebo dokonce až k rozhodnutí profesi učitele nadobro opustit.
Wellbeing učitelů
Klíčem k udržení fyzické i duševní pohody učitele by tak měla být trvalá pomoc při práci na posilování vědomí vlastní hodnoty, vědomá práce s emocemi a umění učit se naslouchat svým potřebám.
Odhalení vlastní hodnoty
Každý učitel by měl mít možnost, pokud tuto schopnost ještě nemá, naučit se uvěřit v sebe sama a ve své schopnosti. A pokud tomu tak není, měl by vždy vědět, na koho se obrátit o pomoc.
Vědomá práce s emocemi
Učitelé se ve své profesi setkávají s různými emocionálními výzvami, zejména pokud se jedná o konflikty s rodiči, studenty nebo třeba okrajově i s kolegy nebo dokonce s vedením školy. V takových situacích je důležitá schopnost mít své emoce plně pod kontrolou, aby nedošlo k neadekvátnímu jednání nebo reakci, což by mohlo situaci ještě zhoršit.
Umění naslouchat svým potřebám
Pro učitele více než pro kohokoliv jiného je klíčové i naslouchat svým vlastním potřebám. To znamená, že si musí být vědomi svých hranic a umět si dát pauzu, když to potřebují. Stejně tak musí být schopni říct ne, když cítí, že nemohou přijmout další povinnosti.
Pokud učitelům dokážeme nabídnout možnosti, jak se naučit zmíněné dovednosti pěstovat a efektivně zlepšovat, pomůžeme jim tak najít větší spokojenost nejen v jejich soukromém životě, ale umožníme jim tím i (znovu)nalézt radost ve své profesi. Protože takové lidi chceme, aby vzdělávali naše děti! 😊
Autor: Eliška Bajtová